📰 Aktuality

Pozvánky na nadcházející události

Zde zveřejňujeme informace o připravovaných pietních aktech, přednáškách, výstavách a vzdělávacích programech věnovaných historii tábora Sachsenhausen a českým vězňům. V tuto chvíli o ničem nevíme.

Ohlédnutí za proběhlými událostmi

Tato část bude brzy doplněna...

🏚️ O koncentračním táboře Sachsenhausen

Historie tábora

Koncentrační tábor Sachsenhausen byl založen roku 1936 v Oranienburgu u Berlína. Sloužil jako vzorový tábor SS, laboratoř represivních metod a centrum řízení celého systému nacistických koncentračních táborů. Prošlo jím více než 200 000 vězňů z celé Evropy. Podrobnosti připravujeme...

Táborové paradoxy

- V táboře se chovala i zvířata, choval se tam medvěd, ryby, vydry a dokonce pavián, kterého SSáci vodili na řetězu a nechali ho mlátit vězně, kteří se nesměli bránit. Exotická zvířata se tam přesunula po náletech v berlínské zoo. Český student veteriny Jiří Volf se o některá tato zvířata musel starat. Další podrobnosti připravujeme...

- Vězni měli možnost nakoupit si zboží v táborové kantýně. Mezi dostupným zbožím byly například německé tiskoviny, kartáč na boty, hřeben, pomáda na vlasy (většina vězňů musela mít oholenou hlavu), příležitostně ale také rybí konzervy. Po dobytí Franice byly v kantýně na prodej výjimečně celé bochníky pšeničného chleba. Kantýna byla jedním ze zdrojů příjmů pro SS.

- Po případném propuštění obdržel každý vězeň oblečení a předměty, se kterými do tábora přijel

- Vezni měli možnost pujčovat si knihy ve vězěňské knihovně. Kromě románů byly postupně k dispozici i filosofické knihy a technické návody.

- Podle trvzení některých vezňů (Oleg Homola, Antonín Hrdlička) měla vězeňská samospráva v letech 1941 - 1942 k dispozici tajně zbudovánou vysílačku v táborové dysenterii. Druhá byla postavena mimo tábor venkovskými komandy. Součástky pocházely z radiofonní dílny SS. Vysílala nepravidelně, obvykle v poledne nebo po večerním apelu. Spojkou mezi vysílačkami byl německý vězěň s přezdívkou Moltke, vlastnim jmenem Josef Adorf z Kolína nad Rýnem.

Zdroj: Homola (2021): Slunce v aspiku, s. 402-403; Fond: Svaz protifašistických bojovníků - ústředí výbor (1978) č. 2516, Národní archiv ČR

Výjimečnost Sachsenhausenu ve srovnání s jinými tábory

Velení všech koncentračních táborů: V Sachsenhausenu sídlilo Inspekční velení koncentračních táborů (IKL), které řídilo všechny tábory v Německu a okupované Evropě.

Podrobnosti připravujeme...

Výcvikové centrum SS-Totenkopf: Tábor sloužil jako hlavní výcvikové středisko jednotek SS-Totenkopfverbände, které zajišťovaly ostrahu koncentračních táborů.

Podrobnosti připravujeme...

Podtábory

K hlavnímu táboru patřilo více než 100 pobočných táborů a pracovních komand po celém Německu. Vězni byli nasazováni v průmyslu, zbrojní výrobě, stavebnictví i těžbě. Podrobnosti připravujeme...

Skupiny vězněných

V Sachsenhausenu byli vězněni političtí odpůrci nacismu, Židé, Romové a Sintové, homosexuálové, svědkové Jehovovi, váleční zajatci, rukojmí a odbojáři z okupovaných zemí.

Podrobnosti připravujeme...

Život v táboře

Denní režim

Denní režim byl přísně organizovaný: budíček (v létě ve 4 hodiny, v zimě v 6 hodin), umytí, oblečení a ustlání slamníků / postelí, snídaně („polévka“ / „káva z žaludů“), sčítání na appellplatzu, nástup do pracovních komand, oběd obvykle na pracovišti, večerní sčítání na appellplatzu, večeře (polévka / chléb). Třikrát denně (v poledne jen ti, co zůstali v táboře) se vězni scházeli na appelplatzu, vyrovnaní dle bloků, a probíhalo počítání. Stálo se, dokud počet neseděl, případně dokud nechytili toho, kdo se schoval nebo pokusil o útěk. Poté se někdy vyvolávali ti, kdo byli propuštěni, nebo ti, kdo něco specifického uměli (např. zedníci, elektrikáři). Občas se ale vyvolávala i jména určená k deportaci do jiného koncentračního tábora. Apely často trvaly hodiny, vždy bez ohledu na počasí. Jednou za čtrnáct dní v neděli odpoledne měly vybrané skupiny vězňů (např. čeští studenti) možnost napsat dopis. Každý takový blok dostal pero, inkoust a dopisní karty. Obdržené dopisy byly věžnům rozdávány při večerním apelu. Vždy směli vlastnit jen jeden dopis najednou, starší byli nucení zničit. Další podrobnosti připravujeme...

Strava

Jedla se např. schlichta z nahnilé řepy. Bylo výjimečné, pokud v polévce plavaly brambory nebo např. malý kus kůže ze slaniny. Ráno obdrželi vězni dávku chleba na celý den. Podrobnosti připravujeme...

Týrání

Fyzické tresty, ponižování a svévolné násilí patřily k běžné realitě tábora. Podrobnosti připravujeme...

Nášivky

Vězni byli na hrudi a nad kolenem označováni barevnými nášivkami podle „kategorie“, což určovalo jejich postavení i zacházení. • Červený trojúhelník – političtí vězni (týkalo se jak českých studentů, tak „vězňů 28. října“ a jiných rukojmí). • Zelený trojúhelník – kriminálníci • Žlutá šesticípá hvězda – židé • Růžový trojúhelník – homosexuálové • Hnědý trojúhelník – Romové a „asociální“ • Fialové trojúhelníky – adventisté, svědci Jehovovi a jiné náboženské skupiny Na nášivce byla písmenem nebo dvěma písmeny uvedena také zkratka národnosti vězně. Nad nášivkou měl vězeň uvedeno ještě své číslo.

Sebevraždy

Mnoho vězňů volilo smrt na elektrickém plotě nebo jinou formu sebevraždy jako únik z bezvýchodné situace. Podrobnosti připravujeme...

Pokusy o útěk

Útěky byly vzácné a většinou končily smrtí. Tábor byl přísně střežen. Podrobnosti připravujeme...

Oblečení a vybavení vězňů

Vězni nosili nejčastěji pruhované kalhoty a blůzu. Na hlavě nosili čapku. Na hrudi a pod kolenem měli nášivku. Obvykle měli zašité kapsy. Mohli si ponechat jen řemen a kapesník. Pod blůzou na krku mohli mít zavěšenou taštičku na peníze z domova. Mnoho z nich si vytvářelo knížečku básní, kterou v ní ukrývali. Na bloku měl každý svou poličku, kde měl chlebník s nádobím a denním přídělem chleba. Ten si nosili i na komando. V zimě na komando dostávali klapky na uši a kabát.

Bydlení

Vězni byli přiděleni na jednotlivé bloky, za které zodpovídal konkrétní blockalführer z řad SS a v jejichž organizačním čele stáli blockältester a jeho asistent stubenälteste z řad vězeňské samosprávy. Blok se dělil na dvě poloviny, vždy křídlo A a křídlo B. Každý vězeň dostal v denní místnosti (tagesraum) přidělenou skříňku na osobní věci (šaty, boty, ešus, útěrka) a stálé místo u jednoho ze stolů, kterých bylo šest řad v každém křídle, obklopených lavicemi bez opěradel. Vedoucí bloku, resp. jeho asistent měl vyhrazenu vlastní postel v denní místnosti. Každý stůl si zvolil svého tischältester, který měl na starosti spravedlivé krájení a rozdělování chleba. Vybraní vězni z každého bloku byli tzv. kesselträger, jejich úlohou bylo každé ráno, poledne a večer z kuchyně na blok donést horký kotel s jídlem. Spalo se ve spacích místnostech (schlafraum), které zabíraly hlavní prostor každého křídla bloku. Některé bloky byly vybaveny třípatrovými palandovými postelemi, jiné měli pouze slamníky na podlaze, které se na den vždy skládaly úhledně ke stěně. Jeden slamník vycházel na 2,5 člověka. Mezi křídly vprostřed bloku stála umývárna (waschraum) s řadou nízkých umyvadel na umívání nohou a dvěma velkými káděmi a také hromadné splachovací toalety. Standardní obsazenost bloku byla obvykle 150 vězňů (75 v každém křídle). Výjimkou ale nebyl i trojnásobný počet. Nebylo výjimkou, že vězni byli po čase stěhováni na jiný blok.

Pracovní komanda

Vězni pracovali v dílnách, továrnách, kamenolomech, na stavbách i v administrativě. Podrobnosti připravujeme...

Příchod do tábora

Nově příchozí přijížděli do města Oranienburg obvykle vlakem na místní nádraží. Zde na ně čekaly německé jednotky, aby je pěšky v pětistupu odvedli ulicemi města do koncentračního tábora Sachsenhausen. Do tábora se vstupovalo branou „Turm A“, za kterou byl polokruhový appellplatz. Příchozí se přesunuli naproti bráně do čela appellplatzu, kde stály oprátky. Po stranách oprátek byly budovy sekretariátu, skladu osobních věcí, dále sprchy a kuchyně. Za branou tábor se o proces přijetí vězňů starala vězeňská samospráva, tedy vězni v roli tlumočníků nebo zapisovatelů. V budově sekretariátu byli příchozí vězni dotázáni na své nacionále a zapsání. Tím se stali vězni, místo jmen obdrželi čísla. Do konce roku 1940 se jednalo o číslo čtyřmístné, od prosince 1940 byli všichni vězni přečíslovali na nová, pětimístná čísla a ta se používala až do konce války. V Sachsenhausenu, na rozdíl např. od Osvětimi, nebyla čísla vězňům tetována na předloktí. Vězni odevzdali veškeré osobní věci do skladu Effektenkammer (v čele appellplatzu vedle bloku č. 6). Přinejmenším čeští studenti si na podzim 1939 směli ze svých věcí ponechat pouze řemen do kalhot a kapesník. Vězni byli následně v budově sprch jinými vězni ručním strojkem ostříhání dohola. Následně se museli povinně osprchovat ve sprchách, kde střídavě tekla teplá a studená voda. Následně obdrželi vězeňské oblečení, viditelně obnošené přechozími vězněnými majiteli (nebylo výjimkou, když v blůze vězni našli díru po kulce a kolem skvrnu nevypratelné krve). Vězni byli nakonec přiděleni na jednotlivé bloky. V následujících dnech byla vězňům do táborové kartotéky ve fotoateliéru před hlavní branou pořízena fotografie (čelní a z obou profilů).

Transporty z tábora

Vězni byli často přesouváni do jiných táborů nebo pobočných komand. Podrobnosti připravujeme...

Vězeňská samospráva

Vězeňská samospráva se dělila převážně mezi dvě početně dominantní skupiny vězňů, politické a kriminálníky. Do podzimu 1942 stáli v čele táborové vězeňské samosprávy vždy političtí vězni německého původu (především Harry Naujoks). Existovala však snaha o paritu mezi politickými a kriminálními vězni na postech vedoucích a asistentů vedoucích bloků, stejně jako na pozicích vedoucích pracovních komand (vorarbeiter).

Propuštění z tábora

Propuštění bylo vzácné a týkalo se jen některých kategorií vězňů, zejména v raných letech. Podrobnosti připravujeme...

Mapa a popis tábora

Největší část plochy tábora tvořil appellplatz kde se dvakrát denně shromažďovali všichni vězni tábora pro evidenční přepočítání. V určitém období se v půlkruhu kolem appellplatzu táhla testovací dráha pro zkoušení bot (schuhprüfstrasse), kombinující různé povrchy. Dominantní většinu tábora tvořily jednopodlažní dřevěné baráky (tzv. bloky), sloužící jako ubytování vězňů. Jsou natřeny zelenou barvou, s bílými okenicemi. Nad dveřmi bloků visí čísla. Kolem každého bloku je udržovaný záhon trávy. Na průčelích první řady bloků směrem k appellplatzu stojí švabachem psané nápisy: Gehorsam, Fleiss, Ehrlichkeit, Sauberkeit, Ordnung, Nüchternheit, Opfersinn, Wahrhaftigkeit, Liebe zum vaterlande. Bloky jsou uspořádány do půlkruhových uliček. Výjimku v pravidelnosti tvoří tzv. Malý tábor, který sloužil v různých etapách existence tábora jako karanténa, židovské bloky nebo také utajená padělatelská dílna. Ve středu u osy tábora stojí zázemí, tedy kuchyně, sprchy, sekretariát, sklad osobních věcí a oprátky. Napravo od appellplatzu (nad Malým táborem) stojí bloky trestní kolony (strafkompanie) a za nimi betonové vězení (bunker) s mučírnami a samotkami. V levé dolní části tábora stojí dva bloky ošetřovny (krankenrevier), včetně úplavicové karantény. V suterénu ošetřovny je márnice. Cesty jsou vysypány škvárou, jen hlavní cesta je betonová. Vede k hlavní bráně. Ve špici tábora je zeleninová zahrada, jedno z oblíbenějších pracovních komand vězňů. Tábor je obehnaný vysokou zdí společně s „neutrální zónou“, kterou tvoří ostnaté dráty pod proudem a uhrabaným pískem. Po obvodu zdi stojí spolu s hlavní branou dalších 8 strážních věží, osazených kulomety a reflektory. Vlevo od táborové zdi je hospodářský dvůr (industriehof), kde se nachází výrobní díly a sklady. Nahoře nad dvorem byla na podzim 1941 vybudována střelnice-popraviště a krematorium. Později zde byla vybudována i falešní ordinace, kde byli vězni stříleni ranou do týla, když jim byla zády ke zdi měřena výška. V pozdějších letech byla v této budově postavena i menší plynová komora. Nad táborem vlála černá vlajka s bílými písmeny SS. V budovách za táborovou zdí před hlavní branou byla táborová kartotéka a také menší fotoateliér, kdy byli vězni foceni pro evidenční potřeby.

🇨🇿 Češi v Sachsenhausenu

Průběžně aktualizovaný seznam českých vězňů

Zde zveřejňujeme seznam českých občanů vězněných v Sachsenhausenu. Pokud narazíte na nepřesnost nebo máte doplňující informace, budeme rádi, když nás kontaktujete. Seznam českých vězňů v Sachsenhausenu_poznání k 8.3.2026

Seznam zemřelých českých vězňů

Přehled osob, které v táboře zahynuly nebo zemřely následkem věznění. Seznam připravujeme...

Čeští studenti „17. listopadu“

Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 bylo do Sachsenhausenu deportováno více než 1 200 studentů. Podrobnosti připravujeme...

Rukojmí

Čeští rukojmí byli do tábora posíláni jako forma nátlaku na obyvatelstvo. Podrobnosti připravujeme...

Důstojníci čs. armády

Mnozí důstojníci byli zatčeni za odbojovou činnost nebo jako „nebezpeční“ pro režim. Podrobnosti připravujeme...

Političtí vězni

Členové odboje, sokolové, skauti, novináři, intelektuálové a další odpůrci nacistického režimu. Podrobnosti připravujeme...

Židé

Čeští Židé tvořili významnou část vězňů, zejména v pozdějších letech války. Podrobnosti připravujeme...

Účastníci odboje a jejich spolupracovníci

Lidé zapojení do domácího i zahraničního odboje, jejich rodiny a spolupracovníci. Podrobnosti připravujeme...

Duchovní

Katoličtí i protestantští duchovní věznění za odpor vůči nacismu a pomoc pronásledovaným. Podrobnosti připravujeme...

🎭 Vybrané osudy českých vězňů

🧭 Návštěva Sachsenhausenu v současnosti

Jak se tam dostat?

Památník Sachsenhausen se nachází v Oranienburgu, severně od Berlína. Z centra Berlína je možné cestovat příměstským vlakem (S-bahn) do stanice Oranienburg a odtud pěšky nebo místní dopravou k památníku. Podrobnosti připravujeme...

Co tam uvidím?

Návštěvníci mohou vidět dochované baráky, apelplac, popraviště, nemocniční blok, vězeňskou kuchyni, expozice věnované historii tábora a jednotlivým skupinám vězňů. Podrobnosti připravujeme...

Kdo mě provede?

Památník nabízí komentované prohlídky, audioprůvodce a vzdělávací programy pro školy i veřejnost. Informace o aktuální nabídce jsou dostupné na webu památníku. Podrobnosti připravujeme...

Co lze na místě zjistit o konkrétních vězněných?

V archivu památníku je možné nahlížet do dokumentace o jednotlivých vězních, transportech a vězeňských kartách. Bohužel evidence vězňů je nekompletní. Velká část se nedochovala a zbytek byl po válce převezen do ruských státních archivů, kde je uložen dodnes. Archiv památníku disponuje kopiemi z těchto ruských archivůů. Podrobnosti připravujeme...

🕯️ Vzpomínkové a vzdělávací akce

Pokud máte zájem o prezentaci o Češích v Sachsenhausenu pro své žáky, studenty, širší rodinu nebo komunitu, ozvěte se (info@sachsenhausen.cz) – rádi ji provedeme, samozřejmě zdarma.

🤝 Výzva k zapojení

Pokud váš předek nebo příbuzný prošel Sachsenhausenem, budeme moc rádi, pokud se s námi podělíte o jeho příběh a podrobnosti. Pomáháte tak doplňovat mozaiku paměti.

Památník v Sachsenhausenu organizuje mnoho projektů zaměřených na potomky vězněných. Zkoumá především, jak trauma ovlivňuje rodiny vězněných v dalších generacích. Je možné se do těchto aktivit zapojit – pro případné zprostředkování nás kontaktujte.

Stejně tak památník shromažďuje kopie i originály předmětů a dokumentů (propouštěcí listy, dopisy domů) souvisejících s koncentračním táborem v Sachsenhausenu. Budou velmi rádi, pokud jim je poskytnete (třeba jen jako kopie k prostudování).